Přechod Beskyd za 3 dny

29.06.2020

Beskydy nemají hřebenovku. Pro jistotu ještě jednou. Beskydy nemají hřebenovku. Je moc důležité, abyste to věděli, pokud to ještě nevíte. Je totiž možné, že vás stejně jako mě překvapí, až budete každý kopec muset šlapat až nahoru a pak zase až úplně dolů, abyste se dostali na další kopeček.

Já Beskydy miluju a byla jsem tam už mockrát, ale stejně mě ta absence hřebenovek pokaždé překvapí. Tentokrát jsem se do Beskyd vypravila s Marci a Lenkou na třídenní trek. Šly jsme relativně nalehko, to znamená jen oblečení, nějaké jídlo a samozřejmě mocca konvička a vařič na kávu. Spaly jsme na ubytovnách, jedly víceméně po hospodách a za 3 dny jsme ušly přes 54 km.

Pro vás mám tip, jak si takový třídenní trip naplánovat, kde přespat, kde se najíst a co určitě neminout.

Leňulka a Marci.

1. den: Brno – Nový Jičín

Po práci jsme v Brně nasedly do auto a nechaly se nejlepší řidičkou Leňou odvézt do Nového Jičína. Tam jsme si daly startovního Radka, pizzu a přespaly v bytě u Lenčiných rodičů. Děkujeme.

Čekala nás třídenní cesta.

2. den: Veřovice – Velký Javorník – Černá Hora – Radhošť – Pustevny

18,4 km / Výškový profil: 1115 m, 553 m / 7:28 h

Ráno jsme to sprintem vzaly na autobusák a tak tak chytly autobus do Veřovic. No, mohly jsme klidně počkat na další, protože jak jsme dorazily, rozpršelo se jak z konve, takže jsme stejně další hodinu strávily se slivovicí pod přístřeškem.

Jak přestalo pršet, vyrazily jsme do kopců. Naším prvním cílem byla Rozhledna Velký Javorník (917 m. n. m), kde jsme si daly polívku a pivo. Jen pozor, dovnitř rozhledny nesmí psi. Paní provozní povídala, jak je to hrozné, že ti dnešní mladí nemají děti, jen psy. Ehm, ehm. Polívka nám nicméně úplně nesedla a do kopce nás pak pěkně tížila.

Zamlžená rozhledna Javorník.

No nic, užily jsme si výhledy nula nic, lehce se rozseděly v teplé chatě a pak už mazaly dál. Co jsme si pracně vyšly, jsme si teď zase sešly a došly jsme do sedla Pindula (552 m. n. m). Tam jsme lehce posvačily a hleděly nad nás do dálek, co že nás to čeká.

Holky studují cestu.

Nic menšího než rozc. Černá hora (885 m. n. m), kam jsme se pracně vyškrábaly a musím říct, že mně tento kopec svým nástupem dal zabrat asi nejvíc ze všech. Odměnou nám ale bylo super posezení, studánka a první uvařené kafíčko (z mnoha).

Kafíčko je spása a láska.

Vyhráno jsme ještě neměly, čekal nás ještě výstup na Radhošť (1129 m. n. m), kde jsme kvůli mlze neviděly ani ťuk, takže jsme mazaly dál mrknout na sochu Radegasta. Tam jsme byly celých 15 minut úplně samy, což je nevídané. Holt bylo špatné počasí, tak slabší kusy odpadly, jak říkáme.

Výhledy cestou na Radhošť.

A pak už to byla pohoda. Došly jsme na Pustevny, kde jsme se ubytovaly na bezva chatě Šumná (a Lenka prožila menší šok, že tam v červnu netopí). Na chatě jsme byly opět samy. Na večeři jsme vyrazily do mé oblíbené koliby Valaška. Daly jsme každá po kousku, dlabanec k tomu a mazaly brzy spát, abychom byly ráno brzy fresh.

Chatu Šumná doporučuji.

3. den: Pustevny – Tanečnice – Pod Smrčkem – Ostravice – Lysá hora

22,8 km / Výškový profil: 1352 m, 1031 m / 8:48 h

Ráno jsme si uvařily kaši, kafe a čaj, pobalily se a vyrazily na cestu. Šly jsme okolo stezky Valaška, ale shodly jsme se s Marci, že na stezku na německé straně Šumavy Baumwipfelpfad to nemá. Zdolaly jsme první pořádný kopec a ocitly se na Čertově Mlýně (1206 m). A teď nás čekal pořádný sešup. Všechno, co jsme si včera vyšly, jsme teď sešly.

Stezka Valaška na Pustevnách.

Mazaly jsme kolem Malé Stolové (1009 m. n. m), kolem Horní Čeladné až do Ostravice (415 m. n. m). Ve fancy restauraci Hotelu Freud jsme se nastřelily vývarem, kafíčkem a dortíkama.

Hotel Freud má bezva kavárnu. Dvojité espresso a mazalo se dál.

To nás vyšvihlo na turbo pohon a už kolem páté jsme se hlásily na Lysé hoře (1323 m. n. m). V nejmilejší Chatě Petra Bezruče jsme si daly smažáka s bramborem, pivo a štrúdlín a užívaly si pocit, že už to máme za sebou.

Výhledy na Lysé a skoro bez lidí.

Smažáček a na přání brambory místo hranolek.

Mimochodem, já většinou chodím na Lysou od hotelu Zlatník, kde nebývá tolik lidí. Takže jsem byla překvapená, jaké davy si to ve všední den štrádovaly na Lysou klasickou červenou trasou. Běžci, rodinky, trekaři, kočárky, sporťáci... no prostě nový Václavák.

Lysá hora, netřeba komentáře.

Přepsaly jsme na Chatě Emila Zátopka (v low cost sekci Desítka), kde jsme měly domluvené ubytko a byly jsme tam zase (skoro) samy.

S Leníkem.

Ach, ty západy!

4. den: Lysá Hora – Ivančena – Malenovice – Frýdlant n. Ostravicí

12,9 km / Výškový profil: 0 m, 962 m / 3:20 h

Po velmi bohaté snídani na Chatě Emila Zátopka (150 Kč / osoba) jsme zažily desetiminutovou bouřku a přes Ivančenu utíkaly do údolí. Prošly jsme přes Malenovice až na vlakáč ve Frýdlantu n. Ostravicí, kde jsme si daly poslední birell a chytily vlak do Brna. A to je vše.